Jak se obec (ne)stará o svůj majetek

Každý z nás, kteří jsme si vybrali Skalici či některou z přilehlých osad za místo pro život, tak učinil především proto, že je tady krásně! Platí to nejen pro nově příchozí obyvatele, ale stejně tak pro nás, potomky rodin, které žijí v tomto pozoruhodném koutu naší země po staletí.

Každá další generace stojí před volbou, zda tady zůstat, nebo odejít za prací, vzděláním, či láskou jinam. Já i moje žena, jsme měli v této otázce vždy jasno, a o jiných variantách, než je život ve Skalici se u nás Doma nikdy ani neuvažovalo. Když se ale díváme okolo sebe, a při procházkách obcí s kočárkem, jemuž povrch zdejších komunikací umožňuje pouze velmi pomalou jízdu, na to má člověk opravdu dostatek času, se bohužel nelze zbavit dojmu, že naše obec ve svém rozvoji stagnuje, a většina veřejných objektů pozvolna chátrá…

Přestože mne mnozí považují za dítě, což je úděl většiny lidí dokud mají na světě rodiče, i já už jsem ledacos zažil. A protože mám i vzhledem ke svojí profesi poměrně dobrou paměť, zcela zřetelně si vybavuji Skalici svého dětství a raného mládí. Střediskovou obec, kde fungovalo zdravotní a nákupní středisko, Biograf nahoře Na hradě v budově Sokolovny, následně doplněný a posléze nahrazený vybudováním letního kina. Koupaliště u někdejšího mlýna v Podhrádí, jenž bylo opravdovým společenským centrem dětí a mládeže, ale i jejich rodičů. Zimní radovánky na kluzišti, stejně jako v pozdějším věku vyhlášené zdejší zábavy v Sokolovně, pálení čarodějnic na hřišti, koupání na Hruškově či na jezu. Vzpomínám na obec upravenou, obydlenou, a prosperující. Obec, která si vážila nejen svých obyvatel, ale stejně tak rekreantů a letních hostů. Vždyť jen v našem katastru a přilehlém okolí se nachází snad dva tisíce chat a rekreačních objektů. Duch místa se však postupem času začal vytrácet. A zatímco v okolních obcích, dříve za naším městečkem v mnoha ohledech výrazně zaostávajících, šel vývoj kupředu, u nás zavládla jakási stagnace!

Pomineme-li změnu společenských poměrů v této zemi, likvidaci mnoha provozů v obci v čele s JZD, a postupné chátrání jejich objektů, ani obecní majetek nezaznamenával dlouhá léta v podstatě žádný rozvoj. Ano, sem tam se podařilo udělat větší, či na místní poměry velkou investiční akci, ale to, na čem stojí správa a údržba nemovitostí, tedy „pravidelná drobná údržba“ bylo zanedbáno v plné míře! O nedostatečném využití obecního majetku, a mám zde na mysli především budovy v majetku obce, které vzhledem ke svému současnému stavu mnohdy využívány být ani nemohou, nemluvě.

Žijeme 38 km od konečné stanice metra, doslova v předpolí Prahy, a každý objekt, každý obytný či nebytový prostor lze mnohostranně využít. A to jak ku prospěchu obce jako celku – např. formou vybudování spolkových či společenských prostor, tak především adaptací těchto prostor na účely bydlení. Nezanedbatelné je pochopitelně také komerční využití objektů či jejich součástí, které obec momentálně k jinému účelu nevyužívá.  Každý z nás, kdo máme možnost nějaké vlastní prostory pronajmout, o to usilujeme, a obec, by v roli „dobrého hospodáře“ s naším společným majetkem měla postupovat stejně! Je to dokonce jejím úkolem!!

Stačí se projít po Skalici, a podívat se, jak vypadá Sokolovna, kterou se v podstatě bez odpovídající podpory obce snaží v rámci možností udržovat místní Sokolská jednota. Proč se nikdo nesnaží hledat zdroje k financování její rekonstrukce a vybudování bytu „Sokolníka“ podle léta vypracovaného projektu? Jak vypadají obecní prostranství po městečku, proluky po vybouraných domech, někdejší pěšiny… Každý kdo jde na poštu, dobře vidí, jak se pečuje o tuto krásnou budovu – někdejší místní četnickou stanici se šatlavou z roku 1913! O navazujícím objektu „Hasičárny“ – Požární zbrojnice snad ani raději nemluvě! Kolik bytových jednotek by zde bylo možné vybudovat? Jaké krásné, a prostorné půdy nad nimi jsou? Kolik rodin s dětmi by tady mohlo žít? Připomínám, že fasáda budovy pošty byla opravována a natřena naposledy v roce 1985 společně s rekonstrukcí sousední radnice! Od té doby se tady nezměnilo nic. Betonová krytina pamatuje nejspíš ještě dobu výstavby… Kolik metrů čtverečních plochy se nachází v prvním patře radniční budovy, kde vedle příležitostně využívané obřadní síně, s krátkou výjimkou pobočky České spořitelny v 90. letech, není už víc jak třicet let vůbec nic? Jaké nádherné prostory ukrývá půda této budovy?? Je proto třeba položit si otázku, PROČ se už dávno nevrátily kanceláře Obecního úřadu tam, kam přirozeně patří, a kde po staletí předtím byly, a dnes jimi využívaná polovina patra „Pentagonu“ nebyla adaptována a nabídnuta ke komerčnímu využití? O kolik finančních prostředků obec za posledních téměř třicet let zcela zbytečně přišla? Proč se nehledaly a dosud nehledají dotační tituly, k financování tohoto přesunu. Proč informační centrum, knihovna, a klubovna (spolková místnost), umístěné v krásně adaptované budově někdejší „Kampeličky“ nesídlí právě tady, zatímco tam, v č. p. 71, v horní tedy klidové zóně náměstí mohlo být několik bytů, či mohla být budova dána k dispozici sousední škole? Kolik rodin by tak mohlo „Na městečku“ žít?

Problematická není pouze lokalita „Na Městečku“, ale stejně tak bychom mohli pokračovat v bezprostředním i širším okolí centra naší obce: Většina objektů je těžce zanedbaná, podfinancovaná, zpráva i údržba zcela nevyhovující či dokonce žádné. Stačí se podívat na areál kluziště v Podhrádí, někdejšího „Sokolského plácku“, kde se scházeli cvičenci k pravidelným pořadovým cvičením, kde bylo první skalické fotbalové hřiště.

Obraz totálního zmaru. Místo, které jen s velkým nasazením nadšenců a rodičů dětí každoročně v zimních měsících ožívá jako zimní kluziště. Vzhledem k průběhu zimy v posledních letech je tedy nasnadě, jak dlouho se jej daří udržovat v provozu. Po zbytek roku je toto jedinečné místo přímo v centru Skalice zcela prázdné a vyhaslé… Nebylo by na místě uvažovat o tom, že například právě tady by bylo třeba vybudovat nové centrum společenského života? V souladu s platnými předpisy a právním řádem, s ohledem na životní prostředí i při vědomí toho, že se jedná o zátopové území, by zde nepochybně šlo vytvořit centrum setkávání skaličáků. Dětské hřiště se zázemím pro maminky, místo pořádání Májí, či pálení jarních ohňů – „Čarodejnic“.  Zcela stranou, a přitom v centru obce. Mohla by zde být realizována ta část tradičních slavností českého venkova, pro kterou je prostranství „Na městečku“ nevyhovující.

V jakém stavu je místní veřejné osvětlení, jenž mělo být dávno adaptováno na nejmodernější LED diodová tělesa, což by ve výsledku přineslo výraznou úsporu obecních prostředků za spotřebu?! Mostky, z nichž zejména ten u mlýna v Pohrádí je v partii zábradlí doslova životu nebezpečný! Kamenný most v Betlémě, jehož proměna z někdejší krásy do současného stavu, je snad až neuvěřitelná. Sloupy elektrického osvětlení, oplocení, atd. V jak žalostném stavu je areál letního kina. Snad vše co je ze železa je rezavé… Podobně vypadá také rekreační areál za budovou někdejší Velkopopovické hospody č. p. 9. Budova někdejšího Chudobince v ulici „Na Čapík“ jejíž fasáda „zoufale volá“ po obnově a nátěru, a mnohé další. Je zcela pochopitelné, že budování infrastruktury má přednost, ale 28 let je přeci jenom 28 let! Nelze se tak zbavit dojmu, že velké investiční akce realizované v podstatě izolovaně, nestačí k transformaci našeho městečka v moderní a dobře fungující obec. Jednotlivé projekty jsou podle mého názoru dělány nekoncepčně, až chaoticky. Jejich výsledná forma, snad s výjimkou adaptace budovy zdravotního střediska a jeho nástavby) do organismu městečka přirozeně nezapadají, a ve finále vlastně ani občanům dobře neslouží. Jako příklad lze uvézt rekonstrukci náměstí, či výstavbu budovy nové hasičské zbrojnice postavené na zcela nevhodném místě  v zátopové oblasti. Ze Skalice se tak vytrácí to, co lze nazvat snad pouze krásným českým slovem malebnost.

O stavu budovy mateřské školky, jejíž střecha je již téměř deset let „provizorně“ přikryta dehtovým papírem, a i ostatní materiály (okna, dřevěné štíty, fasády) pozvolna dosluhují, se snad ani není třeba podrobněji rozepisovat… Jedním slovem řečeno – OSTUDA!  Řeči o tom, jak se připravují projekty, hledají velké dotace, a jak všechno bude, v nás evokují hesla jako: „potom, někdy, možná, snad… „ To sotva obstojí tváří v tvář tomu, jak vypadají a fungují sousední obce! Velké plány a silná prohlášení o solárních kolektorech, fotovoltaických panelech, a rekuperaci vzduchu, jsou k smíchu při vědomí skutečnosti, že štíty na školce, od jejího zastřešení někdy v roce 1993 do dnešního dne nikdo ani nenatřel! Nevím, kdo z Vás má Doma fotovoltaické panely a rekuperaci vzduchu. My nemáme ani jedno, ale na střeše máme tašky!

Miroslav Šmied

Odebírejte, sdílejte:

3 reakcí na “Jak se obec (ne)stará o svůj majetek

  1. Jen krátká reakce na příspěvek pana Velety. Ten projekt vůbec neměl být pouze o luxusních apartmánech, mimochodem, velmi pěkně kamuflovaných do „selské“ architektury, která by zapadala do celkové tváře obce, ale jak jsem psal, tak tu mělo, či spíše, mohlo být, komplexně vyřešené, nejen bydlení napříč všemi sociálními skupinami, tedy od nemajetných mladých rodin z dětmi, až po to zmiňované, z vnějšku selsky se tvářící, ale uvnitř, „luxusní“ bydlení, aby byl tak zajištěn příliv všech skupin obyvatel. Pro všechny občany pak měly navazovat dále podnikatelské prostory, agro a eko provozy, sportoviště, zdravotnictví, čistička odpadních vod, parkování atd., prostě vše kompletně vyřešené a do sebe zapadající a navazující.
    Bohužel nedošlo ani k investorem nabízené návštěvě našich občanů, v obdobně koncipované obci ve Francii, ani k debatě s občany, prostě to „vyšumnělo“. A to si myslím, že je škoda.
    Samozřejmě, od projektu k realizaci takového „sousta“ vede cesta daleká a klikatá a záviselo by na mnoha aspektech, mimo jiné i na souhlasném stanovisku občanů obce, ale na druhou stranu, pokud by se takový, skutečně vhodně propracovaný, architektonicky ladící a zapadající, všestranný projekt realizoval, tak by se nemuselo dlouhou dobu řešit, na co nejsou peníze, nejsou lidi, není vůle atd.

  2. Naprosto souhlasím s panem Šmiedem, současná situace je skutečně velmi neutěšená, ale to co popisuje pan Vilím mi přijde jako naprostá šílenost. Jenom dobře, že díky neschopnosti vedení obce nedošlo k její realizaci. To už by se mohl člověk rovnou přestěhovat třeba do Špindlu, tam mají luxusních rezidencí a apartmánů dostatek… brr

  3. Dobrý den,
    žiji v naší obci cca od roku 2002 a rád bych k jakémusi dokreslení situace dodal, že nedlouho po našem nastěhování do Stříbrné Skalice, jsem se zúčastnil jednání, kdy jedna velká nadnárodní investiční společnost hledala obec, nejlépe nedaleko Prahy, aby zde provedla kompletní přestavbu na vzorové městečko, s veškerou infrastrukturou, bydlením pro mladé, začínající rodiny i pro manažery, dojíždějící do hlavního města za prací (polouzavřené luxusní areály selského typu za městečkem s dětskými hřišti). K tomu měla být veškerá občanská vybavenost, škola, mateřská škola, zdravotnictví atd. – vše v místě a na odpovídající úrovni. Z fotbalového hřiště mělo být sportovní víceúčelové centrum pro sportovce, dojíždějící především na tréninky a delší soustředění z hlavního města, i s ubytováním a zdravotní péčí a sportovní diagnostikou, právě v budově dnešního „Pentagonu“ a správa obce by se měla přemístit na rekonstruovanou radnici. Pod náměstím mělo být nadčasové podzemní parkoviště a nebytové prostory, prostě projekt, ze kterého by obec bez investic mohla žít další dlouhá léta, pokud by o majetek pečovala drobnými opravami.
    Natáhli by se sem tak další a další obyvatelé, kterým by bylo nabídnuto nové bydlení, ve stylovém kabátku nerušícím malebnost obce, a to jak mladí, tak rodiny s dětmi, ale i rodiny, které by si mohly dovolit luxusní bydlení v zamýšlených areálech, či apartmánech. Na zvýšený počet obyvatel byly plánovány i veškeré navazující služby, zdravotnictví, školství, rekreace a sport atd., což by úměrně dalo vznik dalším pracovním příležitostem, opět atd., atd. Podotýkám, že tento projekt počítal i se začleněním satelitních vesniček, pod správou Stříbrné Skalice (Hradec, Hradové a Kostelní Střimelice atd.) do celého projektu. Do projektu dále byly zakomponovány i výstavby rekreačních a sportovně zábavních objektů i objektů pro firmy zabývajících se výrobou, či produkcí, která by navazovala na místní prostředí a možnosti.
    Investor nabízel možnost bezplatného autobusového zájezdu, pro občany Stříbrné Skalice a přiléhajících obci, do Francie, kde takové vzorové městečko již existuje, aby se občané na vlastní oči přesvědčili, o čem je řeč, a jak by to mělo celé v reálu vypadat.
    Panu starostovi jsem vše nastínil a spojil jej s architektem, který by měl celý projekt zpracovávat. Viděl jsem v tomto projektu fantastickou možnost, jak celou místní lokalitu neskutečně a nadčasově pozvednout. Doufal jsem, že tím, že jsem zkontaktoval přímo vedení obce, se dá vše postupně zdárně do pohybu, protože je to v nejlepších a nejkompetentnějších rukou. Byl jsem pak pozván na veřejné zasedání obce, kde se o projektu mělo jednat. Dorazil jsem z práce na poslední chvíli a byl rád, že jsem to stihl. Na schůzi se projednávaly všechny možné body a já s napětím očekával, jak pan starosta bude prezentovat, nabytý informacemi od architekta, celý projekt, či možnost projektu, zúčastněným občanům. K mému údivu na závěr celé schůze řekl všem zúčastněným, bez jakéhokoliv úvodu do problému, že bych jim chtěl něco říci.
    Velmi překvapen nastalou situací a nepřipraven na prezentaci, kterou jsem naopak očekával od něj, bez podkladů, jsem se snažil improvizovat a něco říci o potencionálním projektu a jeho výhodách pro obec i občany. Někteří občané i promluvili, že by to jistě byla vynikající příležitost, a že by rádi věděli více. Pan starosta přislíbil, že se „na to podívají“, a tím celý projekt postupně „vyšuměl“ do ztracena.
    Dodnes nevím, proč se tomuto projektu nedostalo více pozornosti. Dotazovali jsme se u architekta, který měl i osobní schůzku s panem starostou, ale údajně se vše zabrzdilo, nikoliv pro konkrétní problémy, ale pro nekomunikativnost ze strany naší obce. Bylo mi to upřímně líto, protože takové příležitosti se nenaskytnou každý den a naší obec by to nestálo ani korunu, vše by zaplatil investor, ale dostali bychom se na zcela jinou úroveň a byli bychom vzorem pro ostatní. Dnes mohu říci jediné – Škoda!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *