Jak se obec (ne)stará o svůj majetek

Každý z nás, kteří jsme si vybrali Skalici či některou z přilehlých osad za místo pro život, tak učinil především proto, že je tady krásně! Platí to nejen pro nově příchozí obyvatele, ale stejně tak pro nás, potomky rodin, které žijí v tomto pozoruhodném koutu naší země po staletí.

Každá další generace stojí před volbou, zda tady zůstat, nebo odejít za prací, vzděláním, či láskou jinam. Já i moje žena, jsme měli v této otázce vždy jasno, a o jiných variantách, než je život ve Skalici se u nás Doma nikdy ani neuvažovalo. Když se ale díváme okolo sebe, a při procházkách obcí s kočárkem, jemuž povrch zdejších komunikací umožňuje pouze velmi pomalou jízdu, na to má člověk opravdu dostatek času, se bohužel nelze zbavit dojmu, že naše obec ve svém rozvoji stagnuje, a většina veřejných objektů pozvolna chátrá…

Přestože mne mnozí považují za dítě, což je úděl většiny lidí dokud mají na světě rodiče, i já už jsem ledacos zažil. A protože mám i vzhledem ke svojí profesi poměrně dobrou paměť, zcela zřetelně si vybavuji Skalici svého dětství a raného mládí. Střediskovou obec, kde fungovalo zdravotní a nákupní středisko, Biograf nahoře Na hradě v budově Sokolovny, následně doplněný a posléze nahrazený vybudováním letního kina. Koupaliště u někdejšího mlýna v Podhrádí, jenž bylo opravdovým společenským centrem dětí a mládeže, ale i jejich rodičů. Zimní radovánky na kluzišti, stejně jako v pozdějším věku vyhlášené zdejší zábavy v Sokolovně, pálení čarodějnic na hřišti, koupání na Hruškově či na jezu. Vzpomínám na obec upravenou, obydlenou, a prosperující. Obec, která si vážila nejen svých obyvatel, ale stejně tak rekreantů a letních hostů. Vždyť jen v našem katastru a přilehlém okolí se nachází snad dva tisíce chat a rekreačních objektů. Duch místa se však postupem času začal vytrácet. A zatímco v okolních obcích, dříve za naším městečkem v mnoha ohledech výrazně zaostávajících, šel vývoj kupředu, u nás zavládla jakási stagnace!

Pomineme-li změnu společenských poměrů v této zemi, likvidaci mnoha provozů v obci v čele s JZD, a postupné chátrání jejich objektů, ani obecní majetek nezaznamenával dlouhá léta v podstatě žádný rozvoj. Ano, sem tam se podařilo udělat větší, či na místní poměry velkou investiční akci, ale to, na čem stojí správa a údržba nemovitostí, tedy „pravidelná drobná údržba“ bylo zanedbáno v plné míře! O nedostatečném využití obecního majetku, a mám zde na mysli především budovy v majetku obce, které vzhledem ke svému současnému stavu mnohdy využívány být ani nemohou, nemluvě.

Žijeme 38 km od konečné stanice metra, doslova v předpolí Prahy, a každý objekt, každý obytný či nebytový prostor lze mnohostranně využít. A to jak ku prospěchu obce jako celku – např. formou vybudování spolkových či společenských prostor, tak především adaptací těchto prostor na účely bydlení. Nezanedbatelné je pochopitelně také komerční využití objektů či jejich součástí, které obec momentálně k jinému účelu nevyužívá.  Každý z nás, kdo máme možnost nějaké vlastní prostory pronajmout, o to usilujeme, a obec, by v roli „dobrého hospodáře“ s naším společným majetkem měla postupovat stejně! Je to dokonce jejím úkolem!!

Stačí se projít po Skalici, a podívat se, jak vypadá Sokolovna, kterou se v podstatě bez odpovídající podpory obce snaží v rámci možností udržovat místní Sokolská jednota. Proč se nikdo nesnaží hledat zdroje k financování její rekonstrukce a vybudování bytu „Sokolníka“ podle léta vypracovaného projektu? Jak vypadají obecní prostranství po městečku, proluky po vybouraných domech, někdejší pěšiny… Každý kdo jde na poštu, dobře vidí, jak se pečuje o tuto krásnou budovu – někdejší místní četnickou stanici se šatlavou z roku 1913! O navazujícím objektu „Hasičárny“ – Požární zbrojnice snad ani raději nemluvě! Kolik bytových jednotek by zde bylo možné vybudovat? Jaké krásné, a prostorné půdy nad nimi jsou? Kolik rodin s dětmi by tady mohlo žít? Připomínám, že fasáda budovy pošty byla opravována a natřena naposledy v roce 1985 společně s rekonstrukcí sousední radnice! Od té doby se tady nezměnilo nic. Betonová krytina pamatuje nejspíš ještě dobu výstavby… Kolik metrů čtverečních plochy se nachází v prvním patře radniční budovy, kde vedle příležitostně využívané obřadní síně, s krátkou výjimkou pobočky České spořitelny v 90. letech, není už víc jak třicet let vůbec nic? Jaké nádherné prostory ukrývá půda této budovy?? Je proto třeba položit si otázku, PROČ se už dávno nevrátily kanceláře Obecního úřadu tam, kam přirozeně patří, a kde po staletí předtím byly, a dnes jimi využívaná polovina patra „Pentagonu“ nebyla adaptována a nabídnuta ke komerčnímu využití? O kolik finančních prostředků obec za posledních téměř třicet let zcela zbytečně přišla? Proč se nehledaly a dosud nehledají dotační tituly, k financování tohoto přesunu. Proč informační centrum, knihovna, a klubovna (spolková místnost), umístěné v krásně adaptované budově někdejší „Kampeličky“ nesídlí právě tady, zatímco tam, v č. p. 71, v horní tedy klidové zóně náměstí mohlo být několik bytů, či mohla být budova dána k dispozici sousední škole? Kolik rodin by tak mohlo „Na městečku“ žít?

Problematická není pouze lokalita „Na Městečku“, ale stejně tak bychom mohli pokračovat v bezprostředním i širším okolí centra naší obce: Většina objektů je těžce zanedbaná, podfinancovaná, zpráva i údržba zcela nevyhovující či dokonce žádné. Stačí se podívat na areál kluziště v Podhrádí, někdejšího „Sokolského plácku“, kde se scházeli cvičenci k pravidelným pořadovým cvičením, kde bylo první skalické fotbalové hřiště.

Obraz totálního zmaru. Místo, které jen s velkým nasazením nadšenců a rodičů dětí každoročně v zimních měsících ožívá jako zimní kluziště. Vzhledem k průběhu zimy v posledních letech je tedy nasnadě, jak dlouho se jej daří udržovat v provozu. Po zbytek roku je toto jedinečné místo přímo v centru Skalice zcela prázdné a vyhaslé… Nebylo by na místě uvažovat o tom, že například právě tady by bylo třeba vybudovat nové centrum společenského života? V souladu s platnými předpisy a právním řádem, s ohledem na životní prostředí i při vědomí toho, že se jedná o zátopové území, by zde nepochybně šlo vytvořit centrum setkávání skaličáků. Dětské hřiště se zázemím pro maminky, místo pořádání Májí, či pálení jarních ohňů – „Čarodejnic“.  Zcela stranou, a přitom v centru obce. Mohla by zde být realizována ta část tradičních slavností českého venkova, pro kterou je prostranství „Na městečku“ nevyhovující.

V jakém stavu je místní veřejné osvětlení, jenž mělo být dávno adaptováno na nejmodernější LED diodová tělesa, což by ve výsledku přineslo výraznou úsporu obecních prostředků za spotřebu?! Mostky, z nichž zejména ten u mlýna v Pohrádí je v partii zábradlí doslova životu nebezpečný! Kamenný most v Betlémě, jehož proměna z někdejší krásy do současného stavu, je snad až neuvěřitelná. Sloupy elektrického osvětlení, oplocení, atd. V jak žalostném stavu je areál letního kina. Snad vše co je ze železa je rezavé… Podobně vypadá také rekreační areál za budovou někdejší Velkopopovické hospody č. p. 9. Budova někdejšího Chudobince v ulici „Na Čapík“ jejíž fasáda „zoufale volá“ po obnově a nátěru, a mnohé další. Je zcela pochopitelné, že budování infrastruktury má přednost, ale 28 let je přeci jenom 28 let! Nelze se tak zbavit dojmu, že velké investiční akce realizované v podstatě izolovaně, nestačí k transformaci našeho městečka v moderní a dobře fungující obec. Jednotlivé projekty jsou podle mého názoru dělány nekoncepčně, až chaoticky. Jejich výsledná forma, snad s výjimkou adaptace budovy zdravotního střediska a jeho nástavby) do organismu městečka přirozeně nezapadají, a ve finále vlastně ani občanům dobře neslouží. Jako příklad lze uvézt rekonstrukci náměstí, či výstavbu budovy nové hasičské zbrojnice postavené na zcela nevhodném místě  v zátopové oblasti. Ze Skalice se tak vytrácí to, co lze nazvat snad pouze krásným českým slovem malebnost.

O stavu budovy mateřské školky, jejíž střecha je již téměř deset let „provizorně“ přikryta dehtovým papírem, a i ostatní materiály (okna, dřevěné štíty, fasády) pozvolna dosluhují, se snad ani není třeba podrobněji rozepisovat… Jedním slovem řečeno – OSTUDA!  Řeči o tom, jak se připravují projekty, hledají velké dotace, a jak všechno bude, v nás evokují hesla jako: „potom, někdy, možná, snad… „ To sotva obstojí tváří v tvář tomu, jak vypadají a fungují sousední obce! Velké plány a silná prohlášení o solárních kolektorech, fotovoltaických panelech, a rekuperaci vzduchu, jsou k smíchu při vědomí skutečnosti, že štíty na školce, od jejího zastřešení někdy v roce 1993 do dnešního dne nikdo ani nenatřel! Nevím, kdo z Vás má Doma fotovoltaické panely a rekuperaci vzduchu. My nemáme ani jedno, ale na střeše máme tašky!

Miroslav Šmied

3 komentáře

  1. Bc. Martin Vilím 6.10.2018
  2. Martin Veleta 5.10.2018
  3. Bc. Martin Vilím 3.10.2018

Napište komentář